Výchova humanistů, levičáků z dětí
Jednoduché je vychovávat z dětí pravičáky. Obvykle stačí pouze uspokojovat materiální potřeby dítěte a nijak ho neuspokojovat citově. Je to jako s negramotnosti: Co musí rodiče dělat pro negramotnost dítěte? Přirozené levicové smýšlení je přirozeným projevem rozvinutých vyšších sociálních schopností a dovedností. Projevují se nejen levicovým smýšlením, ale i přirozeným levicovým chováním a jednáním.
V globálu, současní levicoví politici raději rozvíjí své virtuální hypotézy a personifikuje společenské zřízení. Lze říci, že levice má informace o východiscích z krize levicové teorie servírovány přímo na zlatém podnose, avšak neprávem ohrnuje nad nimi nos.
Prosociální chování dětí
Celý soubor rozvinutých vyšších sociálních dovedností je označován jako sociální vyzrálost. Její projevy mají různá pojmenování dle oborů: prosociální chování, sociální kompetence, emoční inteligence či sociální inteligence. Personalisté ony sociální dovednosti řadí "soft skills".
Prosociální chování se dá označit jako neformálně levicové i u dětí. Je základním předpokladem demokratické sociálně spravedlivé společnosti. Je to nejvyšší úroveň sociálního chování. Při sondách na internetu mne překvapuje ignorování informací o prosociálním chování ze strany levice. Přitom rozvoj prosociálního chování je cesta k rozvoji levicových hodnot. Toto ignorování je hlavním důvodem založení těchto stránek.
V ideologických článcích pravičáků se často objevuje pojem altruismus a altruistické chování. Tím je označováno opačné chování, než je egoistické chování: Upřednostňování zájmu druhých je nadřazeno osobním zájmům. Egoisté toto chování považují za sebeobětování se. Altruisty považují buď za přetvařující se egoisty, nebo za blázny. Jiné vysvětlení nechápou.
Prosociální chování se vyznačuje upřednostňováním potřeb potřebných a odmítání egoistického zneužívání, aniž by docházelo k pocitu sebeobětování.
Prosociální výchova dětí
Prosociální výchova posiluje důstojnost dítěte, vede k laskavým, dobrým mezilidským vztahům, pěstuje dobré, pozitivní vlastnosti člověka, učí toleranci a schopnosti vcítit se do pocitů druhých. Prosociální výchova je založená na rozvíjení vyšších sociálních schopností a dovedností. Tím se liší od etické výchovy, kde těžiště leží ve vštěpování etických kodexů žákům.
Velmi mne potěšilo, že o výchovu k prosociálnímu chování se začali zajímat studenti ve svých diplomových pracích. Z toho by měl J. A. Komenský radost. Některé by se po malé úpravě daly užít jako učebnice o rozvíjení levicových hodnot u dětí.
Citové uspokojování dítěte
Pramen si nepamatuji, četl jsem zákonitost: "Není-li dítě citově uspokojováno, stará se především o své vlastní potřeby a potřeby druhých ho nezajímají." Když si takovému chování dítě navykne v dětství, obvykle se tak chová i v dospělosti.
Ve výchově levičáků je proto potřeba splňovat základní předpoklad: citové uspokojování. To souvisí s uvolňováním "sociálního" hormonu oxytocin. Ten se u dětí uvolňuje zejména při příjemných tělesných dotecích (tulení se), při příjemných očních kontaktech a při pocitu sounáležitosti s rodinou. Bohužel, mnozí rodiče ani neví, že jejich dítě dlouhodobě citově strádá a jsou nemile překvapeni, když se chytí nějaké závadné party. Pro dítě citové uspokojení bývá víc než morální chování.
Empatie je schopnost u levičáků
Mezi nejzákladnější sociální schopnosti patří schopnost empatie. Již u batolat lze pozorovat empatické projevy. Je to však na úrovni nižších mozkových center, nikoli na úrovni velkého mozku. Ten se musí nejdříve programovat, asi jako když dostanete počítač se s obslužnými programy, ale bez aplikačních programů, které si musíte sami nahrávat. Schopnost empatie je na úrovni nervových spojů ve velkém mozku. Vytvářejí se vhodnými stimuly za vhodných podmínek. Mezi ně patří ono citové uspokojování. Empatie je základem tzv. sociálního cítění.
Správný výchovný styl u dětí
Delší dobu se veřejně řeší otázka správného výchovného stylu dětí v rodině. V současné době u nás převládá tzv. anglosaský životní styl, který prosazuje liberální výchovu dětí. Je to dobře nebo špatně? Za základní výchovné styly se všeobecně považují:
I. Autoritářský styl výchovyII. Demokratický styl výchovy
III. Liberální styl výchovy
Ať vyberete kteroukoli možnost, je to špatná odpověď! Správnou odpověď předchází doplňující otázka: "Ve kterém věku dítěte?" Při optimální výchově přechází pozvolna jeden styl ve druhý.
I. Autoritářský styl výchovy
Přiměřeně autoritářský styl výchovy je optimální v kojeneckém a batolecím věku. V tomto období považuji za přiměřený výchovný prostředek bezprostřední plácnutí při nežádoucím chování. Je-li plácnutí opožděné, dítě si plácnutí nedá do souvislosti s nežádoucím chováním. V batolecím období je pro dítě běžné, že tu a tam se bouchne samo. Bouchnutí je pro batole signál: "Tudy ne!" "Takto ne." Proto i přiměřené plácnutí od rodiče bere přirozené. Problémem je nedůsledná autoritářská výchova, kdy několikrát něco dítěti povolíte a pak mu to zakazujete. Takovou ambivalentnost dítě nechápe. Když mu něco několikrát projde, bude to zkoušet znovu a znovu.
II. Demokratický styl výchovy
Když se dítě naučí slovně komunikovat, je to signál pro pozvolný přechod k demokratickému stylu výchovy. V tomto období je potřeba dítěti zákazy vysvětlovat, hledat s ním kompromisní řešení, prostě komunikovat.
Pokud v tomto období je výchova liberální, zejména u psychicky slabších rodičů, dítě si brzy navykne toho využívat a naučí se prosazovat své potřeby agresívně. Z jednoho prostého důvodu: Zjistí, že to funguje. Liberální výchova v tomto období je v podstatě pohodlná výchova.
IIIL Liberální styl výchovy
Nástup dítěte do základní školy (při školní zralosti) je signálem pro rodiče, aby začali pozvolna přecházet k liberální výchově. Aby vedli dítě k samostatnému rozhodování a přiměřené zodpovědnosti za své činy.
V podstatě chování dítěte je produktem zejména rodičů. Při výchovných nezdarech se alibisticky zbavují odpovědnosti a vinu svádějí na geny po předcích, na vliv špatné společnosti, na vliv špatných kamarádů atd.
V období puberty se projeví plody výchovy rodičů. Dítě často přeroste rodiče, věkově se začne cítit dospělácky, začne si vytvářet vlastní názory na svět. To vede k tomu, že začne prosazovat svou osobu takovou jaká je naprogramovaná v raném dětství.
Byla-li výchova optimální, rodiče ani jejich ratolesti nemají s obdobím puberty výrazné problémy. A rodiče mohou plně přejít na liberální výchovu. Ono v podstatě jim ani nic jiného nezbývá. Jakýkoli výchovný nátlak ze strany rodičů vnímají děti v období puberty odmítavě.
Při dobré předcházející výchově začnou dobří rodiče fungovat již jen jako rádcové, když se jejich dospívající dítě na ně obrátí s osobním problémem.
Při špatné předcházející výchově se mnoho rodičů začne divit změnám v chování svého dítěte. Ptají se sebe: "Kde se to naučili?" "Od koho to mají?" "Kdo je k tomu navádí?" Neuvědomují si, že jejich dítě již takové bylo před pubertou, jen se podřizovalo autoritě rodičů. "Neviděli" a nechtěli vidět předcházející signály závadného chování. Nasazování tvrdé direktivní výchovy v pubertě jen situaci zhoršuje. A tak se stává, že silně levicově orientovaní rodiče vychovají silného pravičáka.
Negativní společenské síly působící na výchovu dětí
Masový rozvoj spotřebního zboží sebou přinesl i negativa v oblasti výchovy dětí.
- Zanikly více generační rodiny a rodiny s více dětmi - to bylo přirozené sociální prostředí pro rozvoj vyšších sociálních schopností a dovedností.
- Technologická zaneprázdněnost rodičů - čím více spotřebního zboží v domácnosti, tím vice spotřebuje času rodičů. Mezi velká zla ve výchově dětí patří počítačové hry a internetové sociální sítě. Pozoruji, jak se zvyšuje počet kamarádů ve vlaku, kteří si sednou, prohodí vzájemně pár kamarádských slov a zbytek času čumí do svých "chytrých" telefonů. Dovedu si živě představit rodinný večer, kdy po večeři každý člen si sedne do svého kouta ke svému počítači. Děti tak neprožívají pocit sounáležitosti s rodinou. Potřebují s rodinou důvěrně komunikovat a tulit se k ní. Místo toho komunikují a tulí se dnes k notebookům, tabletům, chytrým telefonům. Tulení se citově uspokojuje děti. Citové uspokojování patří mezi základní psychické potřeby dětí. Velká citová neuspokojenost vede až k depresím a problematickému chování dítěte. Mnozí rodiče raději zajdou s dítětem k psychiatrovi, krmí ho utlumujícími léky, než aby se s nimi tulili.
- Konzumní styl života - přibývá rodičů - kteří jsou spokojení s tím, že své děti uspokojují materiálně. Ani ta nejdražší neživá hračka nenahradí tulení se s rodiči, společné činnosti s prožíváním pocitu sounáležitosti s rodinou. Pocit sounáležitosti patří mezi základní psychické potřeby.
- Informační šum - každý člověk potřebuje určitý klid, azyl, aby si mohl srovnávat myšlenky a odžívat emoční prožitky. V minulosti chodily děti do školy a za školy v poklidu. Dnes se vozí a ulice jsou plné vzruchu. Přijdou domu a poslouchají televizi, hlasitou hudbu, nechávají na sebe chrlit informace z počítačů, a spory s rodiči to jen umocňují. Pak se nelze divit, že geometrickou řadou narůstá počet žáků základních škol s diagnózou "vývojová porucha chování". Děti jsou ve škole neklidné, nesoustředěné, mívají stále častěji roztříštěnou pozornost.
- Nedostatek tělesného nestresujícího pohybu - při zdravé nestresující se fyzické námaze se ve svalech spalují stresové hormony. Ty se v těle uvolňují při stresech ve škole, při konfliktech s rodiči, sourozenci atd. zůstává-li v těle, dítě je nervózní, neposedné, zlobivé. Výzvy rodičů, aby se dítě uklidnilo, v podstatě stres dítěte jen zvyšují. Překvapilo mne, jak rády děti z prvního stupně základní školy milují prosté běhání a jak k tomuto prostému běhání potřebují volnou tělocvičnu. Pozoroval jsem je, jak jsou šťastné, když mohou volně hromadně běžet po obvodu tělocvičny. Jak se zbavují stresových hormonů a jsou zaplavovány hormony štěstí. V klidných zónách sídliště jsem je běhat neviděl. Tam jsou od rodičů psychicky svázání, nedovedou se uvolnit.
Pozitivní síly: weby, časopisy, knihy, diplomky
Nárůst šíření informací o rodičovské pedagogice:
Blýská se na lepší časy!
Webové stránky pro rodiče o výchově
Nepodceňujme vzdělávání rodičů v rodičovství
Maminka.cz
www.maminka.cz/...
seminář pro rodiče Emoční inteligence dětí
centrum mladé rodiny Bobeš
www.bobescentrum.cz
Mámo, táto naučte mně žít
Akademie rodičovství
www.akademierodicovstvi.cz
Časopisy pro rodiče o výchově
zobrazení v nové záložce
RODINA A ŠKOLA
PORTÁL - časopis pro rodiče a učitele
www.nakladatelstvi.portal.cz/casopisy/rodina-a-skola
Rodiče
Betynka
RaTATA
Maminka
Miminko
Knihy pro rodiče o výchově
zobrazení v nové záložce
Rodičovství - nabídka knih o výchově pro rodiče
Výchova a rodičovství
Elektronická kniha
Titul: Osobnostní aspekty prosociálního chování a empatie
Autor: Helena Záškodná, Zdeněk Mlčák
Nakladatelství: Alza Media
www.alza.cz/media/...
Titul: Prosociální chování v kontextu dispozičních aspektů osobnosti
Autor: Zdeněk Mlčák
Nakladatelství: Ostravská univerzita, 2010
ISBN 978-80-7368-857-8
Diplomové práce
zobrazení v nové záložce
MASARYKOVA UNIVERZITA
Fakulta sociálních studií
Katedra psychologie
Mgr. David Vaněk
Rozvoj prosociálního chování u žáků II. stupně základní školy
v kontextu Etické výchovy.
Disertační práce
Školitel: prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc.
Brno 2011
https://is.muni.cz/th/21210/fss_d
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Fakulta humanitních studií
Institut mezioborových studií Brno
ÚLOHA PROSOCIÁLNÍ VÝCHOVY V SOUČASNÉ SPOLEČNOSTI
(Diplomová práce)
Vypracoval: Bc. Martin Kramář
Vedoucí práce: PhDr. Miloslav Jůzl, Ph. D.
Dambořice 2012
UNIVERZITA PARDUBICE
FAKULTA FILOSOFICKÁ
Utváření morálních hodnot u dětí
předškolního věku
Veronika Stránská
Bakalářská práce
2008
Pavla Kaňkovská
VLIV RODINNÉHO PROSTŘEDÍ NA UTVÁŘENÍ PROSOCIÁLNÍ ORIENTACE
DÍTĚTE STARŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU1
2007, roč. 1, č. 1