Východiska levice- psychické zákonitosti
Levicové (prosociální, empatické) chování je vyšší úrovni sociálního chování než pravicové (egoistické).
Egoisté (pravičáci) nemají rozvinutou schopnost empatie, která se dá přirovnat k sociálnímu smyslovému orgánu. Osoba bez empatie je jako handicapovaná osoba bez jednoho smyslu. Je to jako když hluchý pozoruje hrající orchestr a vnímá ho jako skupinovou pohybovou aktivitu a hudbu považuje za výmysl bláznů.
Představte si, že budete žít ve společnosti hluchých. Ti se budou navzájem ubezpečovat, že jste blázen, že zvuk, zpěv, hudba jsou jen vaše psychické bludy. Nepřipustí, že byte měli pravdu, protože by se jim zhroutila kladná představa o sobě. Nějakou hůl na vás si vždy najdou.
Proto egoisté zarputile tvrdí, že prosociální, empatické chování je pouze přetvářka nebo čiré bláznovství. A projevy sociálního cítění v politice levičáků vnímají pouze jako populistické. Pokud říkají, že se má něco odpolitizovat, tak tím míní zbavit politiky sociálního cítění, jehož existenci popírají. Pokud byste egoistům vzali jejich egoistickou představu o správnosti egoistického chování, zhroutí se i jejich pravicová ideologie.
Politika levice 21. století - psychologie empatie (ΨΕ)
Současná mladá generace má filozoficky blíže k psychologii než k marxismu. Psychologie a marxismus jsou jen různé pohledy na sociální chování. Proto je perspektivní oslovovat mladou generaci prostřednictvím soudobé psychologie.
Počátek 21. století se v psychologii vyznačuje dokládáním, že politická orientace úzce souvisí s prožíváním, s rozvinutosti empatie. Rozumové zdůvodňování bývá většinou jen racionální zdůvodňování osobních sympatií a zdůvodňování vlastního chování a jednání.
Politika nové levice vychází z levicové psychologie empatie čerpající z neuropsychologie, evoluční a vývojové psychologie. Nové výchozí levicové myšlenky neodstraňují marxismus, ale korigují a povyšují ho na základě soudobého vědeckého poznávání motivací k levicovému (alias prosociálnímu, empatickému) chování a jednání na úrovni neuropsychologie. Levicová psychologie empatie zabývá se:
- pravicovým a levicovým chováním ve vztahu k evoluci člověka, vývoje osobnosti a společnosti;
- vlivy životního stylu na výchovné prostředí v rodinách;
- na osvětu o rozvíjení schopnosti empatie;
- mapováním společnosti v prostoru a čase v oblasti empatie - změnami poměrů empatiků k egoistům v souvislosti s dějinnými událostmi; (U historiků je to oblast dějin mentalit.)
- na působení empatie v současné moderní výrobě, ve správě obcí, krajů, státu, v politice.
Levicová psychologie empatie:
- dodává mnohým idejím K. Marxe a V. I. Lenina vědecké základy;
- vyvrací mnohé pravicové teorie a ukazuje cestu;
- je součástí nejlepší prevence kriminality, násilí, občanských válek;
- navádí k trvale udržitelnému vítězství levice na politické scéně;
- navádí k trvale udržitelnému rozvíjení ekonomiky a udržitelné ekologie.
Nová levice – nová východiska, cíl a strategie
Analyzování minulosti ve spojení s novými zdroji informací umožňuje poučení - vyvarování se chyb a korekcí východisek. Nová levice čerpá svá východiska z psychologie.
1. "Navigátorem" základní politické orientace osob není velký mozek, ale thalamus určující co prožíváme jako sympatické, libé a co nesympatické, nelibé.
Pocity libosti a nelibosti jsou hlavním motorem činností. Osoby se snaží dosahovat libostí a zbavovat nelibostí, libé je přitahuje a nelibé odpuzuje. Ztratí-li osoba následkem úrazu či nemoci pocity libosti a nelibosti, stává se pasivní – vykonává jen biologické potřeby.
V ojedinělých případech může osoba prožívat smíšené pocity - libost i nelibost současně. Například jízda autem: Velká rychlost přináší libý pocit (slast) z rychlé jízdy. Velká rychlost vyvolává nelibý strach z havárie, úrazů, smrti. Řidiči proto hledají vnitřní kompromis: "Příjemné potěšení z rychlé avšak bezpečné jízdy." Lidé mívají nadstaveny různé prahy vzbuzováni pocitů. Ty se v průběhu života mění.
Obdobně tomu bývá při výběrech politických stran. Velmi málo voličů studuje volební programy, obvykle se rozhodují na základě sympatií a nesympatií. Ty ovlivňují především představitelé stran a hnutí - jejich vystupování a jejich názory.
2. Má-li osoba rozvinutou schopnost empatie, vstupují do prožívání představy prožívání druhých, což motivuje "navigátora" navádět osobu k empatickému chování a plutí v "levicových" vodách.
K empatii má člověk geneticky dané vlohy. Samotná empatie se však musí rozvíjet vhodnými sociálními stimuly za určitých podmínek. Kritickým obdobím pro rozvoj empatie je rané dětství, kdy na výchovu dětí mají největší vliv rodiče. Ve výchově v raném dětství rodiče představují společnost.
Nerozvine-li se u osoby schopnost empatie, nemá osoba sociální cítění, nemá vnitřní motivaci zajímat se potřeby druhých osob a zajímá se hlavně o uspokojování osobních potřeb i na úkor druhých. To se projevuje egoistickým chováním a sympatiemi s pravicovými ideologiemi povyšující egoistické chování nad jiné – odtud pramení odpor pravičáků vůči rovnosti.
3. Rozum obvykle obhajuje to, co je osobě sympatické a zatracuje nesympatické. Obhajuje tak přesvědčivě, že se zdá, jako by o politické orientaci rozhodoval hlavně rozum.
Rozum egoistů obvykle zatracuje levicové hodnoty a vyzvedává pravicové; vybavuje si v paměti ty informace, které obhajují egoistické chování, co se nehodí, ignoruje či bagatelizuje atd. Proto apelace na sociální cítění bývají u egoistů neúčinné, nepřesvědčí je ani logické argumenty obhajující levicové hodnoty.
Je-li rozpor mezi rozumovými závěry a prožíváním, vytváří se psychický vnitřní konflikt, který časem může vyústit v psychickou poruchu. Rozumové obhajování vlastního prožívání funguje jako psychická ochrana (racionalizace) před psychickými poruchami.
4. Cíl nové levice – co největší množství osob s rozvinutou empatií
Levice nevítězí v zemích s převahou egoistických občanů - voličů, protože ti mívají nepřekonatelný odpor vůči základním levicovým hodnotám. Pokud by egoisté vnitřně připustili, že levicově hodnoty jsou správné, museli by současně uznat, že jejich egoistické chování je špatné. Chování nezmění, protože nemají empatii. Proto by prožívali nepříjemný pocit, špatnosti svého chování. Mezi základní psychické potřeby člověka patří kladný obraz své osoby. Antikomunismus egoistů je v jádru boj za obhajobu „správnosti“ egoistického chování a jednání.
Pokud by se levici, v zemi s převahou egoistů, podařilo svrhnout pravicovou vládu a dostat se k moci, existují dva následné scénáře:
a) Aby levice ovládla egoisty - pravičáky, musela by nastolit diktaturu.
b) Pokud by levice nastolila demokracii, v následných volbách by opět zvítězila pravice.
V době dominantní většiny levičáků bude levice vítězit demokratickou cestou a může demokracii více rozvíjet. Přirozenou demokratickou cestou pak společnost začne směřovat k socialismu.
5. Strategie nové levice - masová osvěta o přínosu empatie osobám i společnosti
a) Empatie pomáhá udržovat lepší vztahy s osobami v rodině, na pracovišti i ve veřejném prostoru.
b) Lepší mezilidské vztahy na pracovištích zásluhou empatie vedou k vyšší produktivitě a kvalitě práce, i ke snižování zbytečných ztrát ve výrobě a odbytu.
c) Empatie vyvolává kladné vztahy k levicovým hodnotám: k rovnosti, k sociální solidaritě a sociální spravedlnosti, k týmové spolupráci, k společensky prospěšným pracím.
Empatismus – neformální hnutí levice
Poslední desetiletí lze ve světě pozorovat pozvolné neformální hnutí podporující rozvíjení schopnosti empatie. Obecně ho lze nazvat jako empatismus.
- Empatie a školství, vzdělávací organizace
- Rozvíjejí se vzdělávací programy zaměřené na rozvíjení schopnosti empatie u žáků. Toto je pod etickou výchovou a rozvíjení sociálních kompetencí u žáků. Rozvíjení empatie bývá i v řadě programů na omezování negativního chování žáků jako prevence, zejména prevence šikany a násilí.
- Empatie a ekonomie podnikání
- Přibývají kapitalistické firmy upřednostňující u nových pracovníků schopnost empatie a mnohé financují programy zaměřené na rozvíjení schopnosti empatie u mnohých svých pracovníků, zejména řídicích a jednajících s klienty. Personalisté zařazují empatii do oblasti měkkých schopností a dovedností (soft skills).
Empatičtí pracovníci mívají lepší mezilidské vztahy na pracovištích, což pozitivně působí na produktivitu a kvalitu práce. Empatičtí pracovníci bývají loajálnější vůči firmě, v níž pracují. - Empatie a veřejná osvěta
- Pozvolna přibývá knih, časopisů a webových domén věnující se výchově dětí v rodinách, kde přibývá odborných informací o rozvíjení schopnosti empatie. Také přibývá akcí, které jsou zaměřené na výchovu dětí v rodinách v rámci celoživotního vzdělávání rodičů.
Veřejná osvěta o rodičovství je dnes velmi důležitá, protože současný životní styl rodičů stále více vede k citovému strádání dětí, což stále ve větším počtu vede k poruchám chování a zvyšuje rizika závadného chování dětí. Dnešní pozitivní faktory ve školách nestačí napravit to, co rodiče na dětech pokazili.
Poznámky: Nová pravice, Zastaralá levice, vize
Nová pravice
Lídři pravicových stran si uvědomují silný vliv emocí a citů na politickou orientaci, proto své předvolební kampaně staví na psychologii. K tomu vyžívají řadu fundovaných pravicových center zvaných think tank, finančně podporovaných i státem.
Zastaralá levice
V současnosti jsou levicové strany a hnutí zcela mimo empatismus, protože mají zastaralé intelektuální východisko – projev přehnané racionality:
„Politická orientace je výsledek hlavně rozumového poznávání.“ Proto své předvolební kampaně levice staví hlavně na intelektuálnosti. Stará levice se izolovala od soudobého vědeckého poznávání v oblasti motivací chování a jednání, tím ztratila tvořivost. Proto klesl její význam coby hybné síly ve společnosti. Levicoví konzervativní racionalisté s oblibou pokrokáře v levici nálepkují jako revizionisty či oportunisty a to bez hlubšího zkoumání, zda mají v něčem pravdu či ne – odsuzovat bez zkoumání je velice snadné a hlavně pohodlné.
O zastaralosti teoretických základů levice svědčí i to, že ve veřejném prostoru je pojem „nová levice“ stále spojován s levicí druhé poloviny minulého století.
Jednou z příčin teoretické konzervativnosti jsou negativní projevy skupinového myšlení. To, zejména u déle trvajících organizací a hnutí, v jádru potlačuje tvořivost a vede k ignorování soudobého vědeckého poznávání.
Vize levice 22. století
V době, kdy levice začne být trvale hlavní politickou silou a pravice „zajde na úbytě“, užívání pojmu levice a pravice se stane pouze historickou záležitostí. Politická scéna nezanikne, jen bude mít jiné rozměry. Mohou to být třeba tábory konzervativních pragmatiků a idealistů.
Mezi základní dětská práva patří právo na celkový rozvoj své osobnosti, kam patří i rozvoj empatie.
„Jsou tři druhy lidí, jedni hledají důvody, proč to nejde, druzí hledají způsoby, jak by to šlo. Ti třetí nehledají vůbec, jen s libostí nadávají. Patřím k těm druhým.“