Pojem egoismus pro určitý sociální handicap
Slovo egoismus vzniklo koncem 18. století - z latiny ego - já. Jde o moderní označení pro sobectví.
Znamená přílišné sledování vlastního prospěchu a zájmu, případně i na úkor druhých. Egoismus (sobectví) je projevem podstaty - jevem. Je to druh chování a jednání, při němž se osobní zájmy nadřazují nad zájmy druhých, nad zájmy společnosti. toto chování se projevuje v konfliktních situacích, kdy egoista se musí rozhodnout zda dá přednost osobnímu zájmu před zájmem druhého, skupiny, společnosti. egoismus v čisté podobě neexistuje. I ten největší egoista se občas zachová altruisticky, platí to i obráceně. Při posuzování je rozhodující poměr mezi egoistickými a neegoistickými činy.
Osoba projevující se egoismem (sobectvím) se nazývá egoista (sobec) - egoista je podstata. Egoista zůstává egoistou, i když se zrovna neprojevuje egoisticky.
Při zkoumání projevů egoismu (sobectví) se přišlo na to, že všechny malé děti se chovají egoisticky (sobecky). Avšak u malých dětí jde o přirozený proces socializace. Teprve se učí sociálnímu chování. Aby se odlišilo přirozené dětské egoistické chování od nevyzrálého chování v dospělosti, dostalo toto dětské egoistické chování označení jako egotické - egotismus.
Egoista – opak egoistického chování egoistů altruismus
Co obvykle bývá společenskou normou, o tom se mnoho nemluví. Prosociální chování (psychologický pojem pro nejvyšší úroveň sociálního chování) bývalo vnímáno širokou veřejností jako společenská norma, zejména na vesnicích. I Karel Marx v Manifestu komunistické strany přisuzoval pracujícím dělníkům prosociální empatické chování jako normu.
Teprve při vědeckém zkoumání chování lidí vznikla potřeba se zabývat i chováním, které bývalo společenskou normou. Z horizontálního pohledu se hledal charakteristický protipól egoismu. Když egoismus je upřednostňování osobních zájmů před zájmy druhých, před společenskými zájmy, tak opakem je upřednostňování zájmů druhých, zájmů společnosti před zájmy osobními. Tento opačný projev dostál název altruismus - potřeba sloužit druhým.
Altruismus z latiny alter - druhý. Altruismus a egoismus se z matematického pohledu zkoumá teoreticky formou modelových her - teorie her.
Propagátoři teorie her rozehrají hru vztahující se ke koronaviru, zda v rámci přežití je výhodnější egoistické nebo altruistické chování?
Dělení sociálního chování na tyto dva typy se s rozvojem psychologie ukázalo jako nevyhovující, nezahrnuje skupinu osob s asociálním chováním a osoby neegoistické, které se chovají vysoce sociálně, avšak jejích chování není sebeobětováním.
Stupně a význam sociálního chování
Sociální chování
Sociálním chováním je takové, které je natolik v souladu s morálkou a sociálními normami dané společnosti, že nedochází k vylučování osoby ze společnosti. Do této kategorie lze řadit jak egoistické tak altruistické chování.
Asociální chování
Z pohledu sociálnosti se začalo zkoumat nespolečenské chování - chování v rozporu s morálkou a sociálními normami dané společnosti. Osoby s tímto chováním bývaly ze společnosti vylučovány. Toto chování dostalo název asociální chování. Může jít o projev duševní nemoci či patologii mozku - nezvratné poškození či jiné deformace mozku (patologické chování).
Asociální chování ještě nemusí mít ráz trestné činnosti.
Z pohledu uspokojování potřeb může jít o extrémní egoistické chování vyznačující se silnou bezohledností. Zatím jsem nikde nečetl o případu, že by chování extrémního altruisty bylo považováno jako asociální. Hranice mezi sociálním a asociálním chováním jsou proměnlivé v prostoru a čase.
Prosociální chování
Z pohledu sociálnosti chování se při zkoumání začala vyčleňovat skupina osob, které měly nadprůměrně kladné sociální chování, které se nedalo zařadit ani do egoistického ani do altruistického chování. Vyznačovalo se chováním přinášející užitek sobě i druhým, ochotě pomáhat druhým, sociálním cítěním. Pomoc druhým není spojená s očekáváním zisku, odměny, sociálního souhlasu. Prosociální chování bývalo normou v mnohých vesnicích a někde to normou stále je.
V současné době se pro prosociální chování častěji užívá empatické chování, protože označuje hlavní příčinu prosociálního chování, kterou je rozvinutá schopnost empatie.
Srovnání altruismu s egoismem a empatismem
Dosud se často prosociální chování či empatismus považuje za synonymum k altruismu. Výklady různých autorů se vzájemně liší, odvíjí se obvykle od úrovně sociální vyzrálosti osoby, od osobních prožitků. (Zde vycházím z kompilací definic.)
a) Altruistické chování vychází ze vzorce chování.
Motivací může být:- Očekávaný nějaký osobní prospěch: sláva, odměna, kariérní růst.
- Rozumové ztotožnění se s názorem, že altruistické chování je správné.
- Náboženská víra, že jde o službu Bohu.
b) Empatické chování vychází z rozvinutých vyšších sociálních schopností, mezi něž patří schopnost empatie.
Empatie není předpokladem altruistického chování a není rozvinutá u egoistů. Odměnou empatika bývá vnitřní uspokojení z pomoci či práce pro blaho druhých. Je bez očekávání vnější odměny, ani ve skryté formě, pokud nejde o práci kvůli živobytí.
Egoistické chování a jeho racionalizace – ospravedlňování
Mezi základní psychické potřeby člověka patří potřeba sebeúcty, kladné představy o své osobě, jinak řečeno představa že vlastní chování a jednání je dobré. Pokud osoba má o sobě špatné mínění, vede to od celkové životní nespokojenost až k narušování psychické zdraví.
Mezi základní psychické ochrany před dlouhodobým narušením psychické rovnováhy patří schopnost racionalizace. Je to rozumová schopnost čistě rozumově přesvědčivě zdůvodnit jakékoli své jednání a chování tak, aby se jevily jako rozumné. To nemá nic společného se společenským hodnocením chování. Dalšími obrannými metodami je vytěsnění, popření, potlačení, izolace, regrese aj. Volné zpracování popisů racionalizací:
Racionalizace přenosem
Vlastní negativní vlastnost se přisoudí všem lidem a ještě se u nich zesílí."Všichni lidé kradou. Já kradu jen v malém, tak nejsem tak špatný."
"Všichni lidé dávají a berou úplatky, já jen v malém."
"Všichni lidé si budují bezohledně svou kariéru, nejsem až tak bezohledný jako ostatní."
"Všichni lidé jsou pro ...., proto jsem také pro ..."
Racionalizace obviňováním
"Já za to nemohu, že jsem se zachoval špatně, za to může ...."
"Nemohu za to, že jsem to v obchodě ukradl, měli i to lépe hlídat."
"Nemohu za to, že se chovám bezohledně egoisticky. Za to může tato společnost, které mne k tomu nutí."
"Nemohu za své chování, takto mne vychovala tato společnost."
Přivlastňování si vyššího práva, které osobě nenáleží
Zloděj, tunelář, korupčník: "Mám také právo mít se dobře jako ostatní."
"Mám funkci xy, tak mám právo ....."
"Vyhrál jsem ve volbách, tak mám právo ....."
"Tato firma je moje, tak mám právo ...."
"Patřím k urozeným, tak mám právo ..."
Negování negativního
"Egoismus není negativní vlastnost, je to projev zdravé vitální síly, projev životaschopnosti."
Zaštiťování se autoritami
V současné společnosti mezi silné autority patří věda. Dnes se této autority zneužívá v potravinářském průmyslu.
Mezi autoritu patří i ideologie, samozřejmě ta, která nám vyhovuje, která obhajuje právě to naše chování a jednání.
Ideologie - skupinová racionalizace egoistického chování
Mnohem snazší je změnit svůj názor, než své chování. Z tohoto důvodu většina lidí sympatizuje s takovými názory, idejemi, které obhajují vlastní chování a jednání. proč si pracně vymýšlet vlastní zdůvodňování, když na světě již existují propracované ideje a mnohé se dále propracovávají, modernizují. Z tohoto pohledu lze brát ideologie jako skupinové racionalizace vlastního chování a jednání.
Osobní sympatie s ideologii obhajující vlastní chování a jednání je důvod, proč z egoisty se nestane upřímný stoupenec komunistické ideologie a z empatika pravičák.
Individualismus - jde o ideu, že každá osoba je individuum, svébytná osoba, která je kladená na první místo a společnost je až na druhém místě. Individualismus prosazuje názor, že každý jednotlivec má právo prosazovat své individuální zájmy a cíle a starat se především sám o sebe. Individualisté tak ideologicky zdůvodňují nadřazenost osobních zájmů nad společenskými zájmy a egoismus vnímá jako sílu, které pohání život vpřed. V jádru individualistickému chování odpovídá egoistické chování. Individualisté popisují egoismus (sobeckost) jako výhodu či přednost
Egoismus v různých sociálních oblastech společnosti
Je skutečně egoismus (sobeckost) výhodou? Ze subjektivního pohledu egoistů je to jejich egoistické chování výhodou a má mnoho předností. Před desítkami let psychologické výzkumy spíše potvrzovaly oprávněnost idejí individualismu, oprávněnost egoismu. Za poslední desetiletí psychologické vědy se výrazně posunuly kupředu a mimo jiné se psychologové stále více zabývají problematikou egoismu. Jak je na tom vědecké hodnocení egoismu dnes?
Kriminalistika - egoismus
z knihy Vědomý business (Portál 2010): Nebezpečné nevědomé postoje (6. 10. 2010)Ve snaze o uspokojení svého ega nerespektuje egoista hranice práva ani morálky. Možná bude dodržovat zákony, ale jen proto, že má strach z trestu, a nikoli proto, že mu tak velí jeho mravní cítění.
Management - egoismus
Manipulace na pracovištích - Motivujete nebo manipulujete?(2.4.2012, Zdroj: Moderní řízení)
Manipulace začíná u egoismu, sobectví, ziskuchtivostí, kteréžto vlastnosti si člověk sám před sebou i před druhými lidmi dokáže zdůvodnit a přikrášlit ("Mám na to přece právo za to, co dělám pro firmu."). K podstatným rysům manipulace patří i to, že ignoruje zájmy, potřeby a často i možnosti manipulovaných. Manipulace se někdy používá jako pláštík pro neschopnost a lenost. Schopný talentovaný a činorodý člověk nemá důvod se uchylovat k manipulaci. Dokáže se prosadit svými schopnostmi. Člověk líný nebo neschopný naopak musí manipulovat, aby mohl zůstat takovým, jakým je. Manipulátor se obvykle zaměří na tři věci:
- Očerňování schopných a talentovaných.
- Vyzvedávání vlastních zásluh nebo přisvojování si výsledků jiných lidí
- Navazování a posilování vztahů s vlivnými členy organizace
ÚČINKY MANIPULACE
Střednědobé a dlouhodobé dopady manipulace mohou být závažné. Manipulace může mít pro firmu nepříznivé ekonomické důsledky. Dejme tomu, že manažer prosadí svůj projekt, do kterého se zamiloval, na úkor jiných projektů, které mohly přinést firmě podstatně lepší výsledky. Manipulace, pokud je ve firmě zavedenou praxí, může vést k podlomení efektivnosti a inovativnost firmy.
https://doplnek.com/content/motivujete-nebo-manipulujete-svarcsystem - Stránka z adresy je odstraněna.
Partnerské vtahy - egoismus ve vztahu
Ivana Cvachoušková: Když je partner sobec (15. 9. 2009)V poradenství se všeobecně vnímá egoismus v partnerství jako negativní jev, který narušuje harmonické soužití i dobrou výchovu dětí. Je zjevné, že soužití se sobeckým partnerem je svízelné a náprava obtížná.
Silniční nehodovost -egoismus
Roman Švidrnoch: Typologie řidičů: Jste hujer, kšiltovkář, nebo vybržďovač? (27. 4. 2017)Egoista - Psychicky nevyrovnaného řidiče dráždí kdeco: čekání na zelenou i skupinka chodců, nerozhodný motorista, vedro či hustota provozu. Jak jezdí: Nedokáže se přizpůsobit dopravní realitě, a tak chce realitu přizpůsobit sobě. Nejde-li to, může si vztek vylévat na jiné řidiče. Zlostně gestikuluje, tlačí se na kufr před ním jedoucího auta, bliká a troubí. Jaký bývá: Cítí se přetížený, neumí se kontrolovat, má malou odolnost vůči stresu nebo frustraci.
Sex - egoismus
Jak nesobeckost ovlivňuje náš sexuální život? (21. 10. 2016)Nový výzkum nabízí možnou odpověď: altruisté jsou ve skutečnosti odměňováni - lepším sexuálním životem.
Předchozí výzkum zjistil, že "altruisté jsou atraktivnější než egoisté, pokud jsou veškeré ostatní podmínky stejné," píše tým vědců vedený kanadským psychologem Stevenem Arnockym. "Naše studie jako první poukazuje na fakt, že toto zjištění může znamenat úspěch i ve skutečném sexuálním životě."
Anketa: Jste ochotni ve vztahu tolerovat egoismus?
Ano: 7.3%; Ne:92.7% (Celkem hlasovalo 683 čtenářů.)
Výsledek je velmi překvapující, protože lze předpokládat velký počet egoistů, kteří nejsou ochotni tolerovat egoismus u svého partnera.Plných pětaosmdesát procent žen a jednaosmdesát procent mužů označilo sobecké lpění na osobním prospěchu za hlavní důvod k ukončení partnerského vztahu.
Spokojenost v životě - egoismus
Nenasytné žádostivosti a lakotě zasvětil svůj výzkum tým nizozemských a ruských psychologů, jejichž studii publikoval časopis British Journal of Psychology.
Lakomec však zřídka bývá šťastný, právě proto, že jeho žádostivost je nenasytná. Taková osoba nikdy nemá dost. Podle některých vědců, autorů studie publikované loni v Journal of Travel Research, to právě byla zaslepená žádostivost, která vedla k tomu, že se někteří bankéři chovali riskantně a vyvolali finanční krizi.
ČTK: Lakota vede k trvalému neuspokojení, tvrdí výzkum (16. 10. 2015)
z knihy Vědomý business (Portál 2010): Nebezpečné nevědomé postoje (6. 10. 2010)
Egoistický člověk nevidí, že hlavním zdrojem jeho utrpení je právě jeho lpění na úspěchu. Jeho nekonečná žádostivost ho vrhá do pekel úzkosti, strachu, frustrace a deprese.
Specifické podoby egoismu
Egoismus mívá i specifické podoby, mezi nejznámější patří egocentričnost a narcismus. Zvláštní podobu egoismu má psychopatie, nese znaky ryzího egoismu a navíc poruchy v emoční oblasti. Všechny podoby egoismu jsou velmi zesilované agresivitou a pýchou.
Sedm znaků, jak rozpoznat egoistické narcisy (17. 3. 2017)
Projevy pýchy (25.5.2001)
Psychopat, psychopatie - příznaky, projevy, symptomy, příčina, léčba